Informace
Řekneme si něco o jak se želvy rozdělují, o jejich potravě, velikost růstu, věk a historie želv na Zemi.
Želvy se řadí do vodních, bahenních a suchozemských druhů. Vodní mají ploché krunýře a slabé tělo s plochými ploutvemi uzpůsobené na plavání a na souš se dostanou jen pouze při kladení vajec. Bahenní jsou něco mezi vodními a suchozemskými želvami kdy tráví život ve vodě, ale díky jejich lehkosti se dokáží pochybovat rychle i na souši. Zaměříme se, ale na Testudovití, také želvovití, želvy suchozemské a želvy zemní.
Živí se převážně rostlinou potravou (pícniny, plody ovoce a zeleniny,..), ale někdy si dají i jinou stravu jako malí hmyz nebo slimáka, takže to jsou všežravci. Pro dobrý růst krunýře a zdraví je doplněna živočišnou bílkovinou což mohou být u některých druhů vajíčko natvrdo, mléko, tvaroh, hmyz, červi. V přírodě si oblíbí pampelišky, jitrocel, luční byliny a celkově zelená strava kterou preferují nejvíce.
Nejvíce rozšířené dorůstají velikosti kolem 25 cm a více. Ale některé druhy a jedinci se mohou dorůst i více. Je tedy známo že suchozemské želvy jsou spíše menšího vzrůstu. Jiné druhy které počtem jsou trochu vzácnější je druhá největší žijící želva v Africe Želva Africká, která v dospělosti dorůstá do velikosti 35 – 60 cm. Více známou doposud největší suchozemskou želvou je Želva Santacruzská, nebo-li Želva sloní. Nespleťte si ji, ale s želvou sloní Pinzónskou, která se hlavně vyznačuje dlouhým krkem, plošším krunýřem a delšími nohami a jsou nejmenší z poddruhu žel sloních, přesto jejich velikost skoro 100 cm! Oproti želva Santacruzská je větší, ale má menší nožky a kratší krk. Oba tyto druhy patří do ohrožených druhů kvůli malému počtu. Naopak nejmenší želvou je Želvička trpasličí, která má průměr velikosti 9 cm. Samci dorůstají 6-8 cm a samice 10 cm. Obecně platí u želv, že samice se dorůstají většího vzrůstu.
Želvy obecně se dožívají vysokého věku podobnému člověku až někdy dvojnásobek, od 30 let až do 200 let. Důvod proč dokáží žít tak dlouho je díky extrémně pomalému metabolismu, ovlivněn tepovou frekvencí. Čím rychleji tluče srdce, tím vyšší je i látková výměna a tím rychleji zvíře stárne. Želvy mají díky svému nepříliš hektickému životnímu stylu relativně velmi pomalý tep. V přírodě mají málo predátorů což jim umožňujě i tvrdý nedobytný krunýř. Nejdéle žijící želvou je Jonathan který pořád žije na ostrově Svatá Helena v jižním Atlantiku. Přivezli ho sem v roce 1882 ze Seychel, kde se vylíhl zřejmě v roce 1832. Minulý rok oslavil své 190. narozeniny.
První želvy se na zemi objevily už v éře dinosaurů, zhruba před 230 miliony lety. Svůj vzhled výrazně nezměnily a jde o jedny z mála žijících plazů které známe z období triasu. Po hromadném vymírání jejich evoluce to měla velice komplikované a trvalo mnoho let než se dokázali přizpůsobit na nové podmínky. Není jisté jestli se vyvinuli hlavně na souši nebo ve vodě, je ale jasné že se k vodnímu prostředí opakovatelně vraceli.
